Odloučení od majitele je pro spoustu psů přirozeně nepříjemné, u některých ale přerůstá v opravdovou úzkost. Dobrá zpráva je, že se dá s trochou trpělivosti zmírnit – a to i před prvním hlídáním nebo pobytem mimo domov.
Jak poznat separační úzkost
Občasné zakňučení u dveří je normální reakce. Pozor byste ale měli zbystřit, pokud pes po vašem odchodu štěká nebo vyje delší dobu, ničí věci u dveří a oken, chodí na záchod i přes to, že je zvyklý venčit se ven, nebo odmítá jíst, dokud se nevrátíte.
Nejčastěji se úzkost projeví po náhlé změně – po stěhování, po delší době, kdy jste byli doma nonstop, nebo u psů z útulku, kteří už zkušenost s opuštěním mají. Pomáhá vědět, co odloučení spustilo, protože se podle toho dá lépe zvolit i tempo tréninku.
Jak psa naučit zvládat samotu
Nejlepší výsledky přináší postupné prodlužování doby o samotě. Začněte tím, že dům opustíte na pár minut a postupně čas prodlužujte – klidně v řádu dní až týdnů. Cílem je, aby si pes zvykl, že odchod neznamená nic dramatického a že se vždy vrátíte.
Pomůže mu k tomu kus oblečení nebo deka s vaší vůní na jeho obvyklém místě, hračka na žvýkání, která ho na chvíli zabaví, zapnuté rádio nebo televize v pozadí, pokud je na zvuk v bytě zvyklý, a delší procházka před odchodem, aby byl unavený a klidnější.
Vyvarujte se naopak dramatického loučení nebo přehnaně nadšeného uvítání – psovi to jen potvrdí, že odchod a návrat jsou velká věc, na kterou má smysl reagovat úzkostí. Stejně tak nemá cenu psa trestat za zničené věci nebo louže, které najdete až po návratu – v tu chvíli si už nespojí trest s vlastním chováním, jen se naučí bát se vašeho příchodu.
Kdy vyhledat odborníka
Pokud se příznaky nezlepšují ani po několika týdnech postupného tréninku, nebo pokud si pes při odloučení ubližuje, má smysl obrátit se na zkušeného trenéra či veterinárního behavioristu. Separační úzkost se dá řešit, ale u těžších případů se často neobejde bez odborného vedení.